Co mě takhle jednou napadlo

24. července 2012 v 15:44 | K-chan |  Ostatní

Jak jen začít? Hm.. nejlíp asi od začátku, i když to možná bude trochu zdlouhavé:D
K Japonsku a Asijské tvorbě vůbec jsem se dostala už docela dávno, začalo to Narutem, přešlo na další anime, které ovšem musely ustoupit doramě. Jako první jsem viděla Yamato Nadeshiko Shichi Henge a hnedka jsem si to zamilovala. Později když jsem viděla Nobuta wo Produce, začala mě díky Yamapimu víc zajímat i jejich hudba, právě přes tu jsem si zamilovala i Koreu.
A teď už k jádru věci:D Včera večer jsem ležela u notebooku a poslouchala písničky, konkrétně "Hana" od Orange Range, ze které mě vždycky běhá mráz po zádech (miluju ten hlas!). A jak už jsem se pomalu začínala nudit, napadlo mě, čím to, že na mě asijská hudba takhle doléhá a jiná ne? Pokaždé, když najdu nějkej song, kterej se mi líbí, můžu ho poslouchat pořád dokola a nikdy se mi neohraje. To samé u filmů.


Já totiž nejsem takovej ten typ, kterej u smutných scén zadržuje slzičku, u filmu jsem měla na krajíčku snad jen jednou (nevím co to bylo za film, ale Titanic to nebyl). Nevadí mi to, ale ti co sou na tom stejně mi daj za pravdu, že si potom vždycky připadáte jako kyborg, když všichni říkaj jak u toho a toho vyplakali moře:D
Jenže, u doram jako Yamato Nadeshiko, Mei-chan no Shitsuji, Devil beside you atd. jsem se ani já neudržela a nějaká ta slzička snad pokaždé ukápla.
Takže mě přirozeně bylo divný, čím to je. Jediný, co mě napadlo, bylo, že asiati do té tvorby dávají víc emocí. Nemůžem to škatulkovat, stejně jako všude, i tady jsou určitě vyjímky, ale u většiny mých oblíbených písniček mi, jak už jsem zmínila, běhá mráz po zádech. U filmů brečím jako děcko, do knížek se začtu a nemůžu odtrahnout oči, dokud nejsem na konci.
Teď nechci, aby to vyznělo, že ti "západní" mi nejsou dost dobří. Jsem zarytá faninka My Chemical Romance a 30 Seconds to Mars, na Johnyho Deppa a Nikolase Cage nedám dopustit a ráda si přečtu Tolkiena, Kinga nebo třeba Sapkowskiho:)


Takže to je co sem tak nějak měla na mysli, omlouvám se, jestli to nedává smysl:D Napsala jsem to tak, jak jsem nad tím postupně přemýšlela, takže je v tom je trochu bordel:D aspoň vidíte, jak to vypadá v mojí hlavě:D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krakin Shikazu Krakin Shikazu | Web | 27. července 2012 v 19:44 | Reagovat

Jsem na tom podobně...první film/seriál/televizní výtvor co mě rozbrečel bylo You´re beautiful (korejská verze) a to chvíle, kdy Jeremy brečí v buse a Mi Nam za ním běží (resp vlastně už je u něj a Jeremy zpívá do telefonu na rádiu). Potom mě rozbrečela až knížka a to druhý díl Nočních běžců. JInak nic- ať už Titanic nebo cokoliv jiného. Taky jsem si připadala jak bez srdce či co, ale prostě mě to nebralo.
Zřejmě jde o to, koho co do jaké míry osloví a jak vážně to bere ^^
(btw- ta písnička od F.T.Island je moje oblíbená ^^ xD)

2 Kasai Kasai | Web | 27. července 2012 v 20:30 | Reagovat

[1]: Ta scéna v autobusu je moje oblíbená, a je to jedno velký plus pro korejskou verzi!<3:D
Tak hluboce jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, vždycky mi prostě přišlo, že ostatní jsou moc velký citlivky:D A pak jsem vybrečela jezírko Mei-chan no Shitsuji a tak mě to překvapilo, že jsem se nad sebou vážně zamyslela:D
(za ně částečně dlužím tobě, znala jsem je už dřív, ale když jsem o nich něco četla na tvým blogu, tak mě je to připomnělo:)^_^)

3 Krakin Shikazu Krakin Shikazu | Web | 12. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

[2]: Tebe rozbrečelo Mei-chan? o.O Ono to možná bylo tím, že jsem se do toho nedokázala vžít...ale jo, některé scény mě málem rozbrečely, ale u některých jsem usínala xD
(Vážně? Tak to jsem ráda ^^)

4 Kasai Kasai | Web | 13. srpna 2012 v 13:14 | Reagovat

[3]: No jo, jsem divná :D Myslím že ta scéna, jak se Mei loučí s tím komorníkem, mě docela vzala:D Pak to byla docela nuda a pak tam zas bylo něco smutného, ale už si nepamatuju co:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama